O B S A H

Důvodová zpráva 2

Cíl, adresování a obsah práce

I. Základní údaje o školství regionu 3

10. Vymezení sítě škol a školských zařízení (Š/ŠZ) obecně

11. Síť dle typů škol a školských zařízení (Š/ŠZ)

12. Síť dle zřizovatelů

13. Síť dle formy právní a hospodářské

14. Hlavní faktory ovlivňující stav sítě

15. Počty škol a školských zařízení dle jednotlivých typů

16. Rozsah sítě, charakterizovaný závaznými ukazateli rozpočtu

II. Charakter školství pardubického regionu 7

20. Faktory zásadně ovlivňující stav a průběh vzdělávání v regionu

21. Odlišnosti pardubického regionu v oblasti výchovy a vzdělávání

22. Mateřské školy (MŠ)

23. Základní školy (ZŠ)

24. Speciální školy (SpŠ)

25. Výchovné poradenství (VP)

26. Základní umělecké školy (ZUŠ) a zařízení pro volný čas dětí a mládeže (SVČ a DDM)

27. Školní stravování (ŠJ) a ubytovací kapacity (DM)

28. Střední školy (SŠ)

29. Vyšší odborné školy (VOŠ)

III. Vybrané problémy školství regionu 14

30. Rozvoj kvality výchovy a vzdělávání

31. Soběstačnost a přiměřenost sítě Š/ŠZ

32. Financování regionálního školství ze strany státu (regionu)

33. Další vzdělávání pracovníků ve školství a vznik KPC

34. Vybavenost škol výpočetní technikou

35. Transformace odvětvového řízení školství do samosprávných celků

IV. Význam použitých zkratek (abecedně) 27

Důvodová zpráva

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy prostřednictvím ÚIV opakovaně předkládá veřejnosti výroční zprávu o stavu a rozvoji výchovy a vzdělávání v ČR. V rámci reformy veřejné správy však od 1.1.2001 většina jeho kompetencí k tzv. regionálnímu školství přejde na budoucí VÚSC, a proto MŠMT k sestavení dalších takových komplexních výročních zpráv bude potřebovat součinnost jednotlivých regionů. Ta bude spočívat v sestavení zpráv o stavu a rozvoji výchovy a vzdělávání v jednotlivých regionech. Tento materiál je pokusem o takovou rámcovou zprávu za pardubický region (se stávajícími okresy CR, PU, SY a UO), a to především za období 1998 a 1999.

Změny ve zmíněné reformě veřejné správy v sobě zahrnují velmi významné reformní změny v oblasti školství. Tyto změny přirozeně nesmějí znamenat jakékoli ztížení práce škol a školských zařízení, které by změny správně neměly ani poznat (a když, tak k lepšímu). Při tak rozsáhlých změnách sice obtíže nelze nikdy vyloučit, lze se však na ně připravit a předejít jim. Proto je tento materiál určen i všem těm, kteří v budoucnu budou chtít ovlivňovat chod školství v regionu a uvítají proto zhuštěné seznámení s jeho stavem, současnými hlavními problémy a možnými způsoby jejich překonání [MP1] [1]). Podněty ke své práci v něm mohou nalézt také současní poslanci a senátoři pardubického regionu i představitelé státní správy stávajících okresů.

Z předchozího vymezení vyplývá, že předkládaný materiál v zájmu stručnosti neobsahuje širší datové přehledy a rozsáhlé analýzy, ale klade si za cíl jen stručně popsat současný stav školství kraje a zaměřit pozornost na určitá rizika, která s přechodem kompetencí k tzv. regionálnímu školství (nezahrnujícím vysoké školy) ze státu na vyšší samosprávné celky souvisejí. Obsah materiálu se člení takto: Úvodní část obsahuje přehled základních údajů o školství v regionu. Hlavní část podává podle jednotné struktury informace o školství regionu v jeho jednotlivých segmentech. Následuje část specifická, obsahující výčet vybraných problémů v regionu, které souvisejí se změnami zřizovatelských a řídících kompetencí k regionálnímu školství k 1.1.2001. Na závěr je uveden přehled v textu použitých zkratek.

Tato zpráva bude umístěna na internetové stránce ŠÚ Pardubice www.supce.cz

I. Základní údaje o školství regionu

10. Vymezení sítě škol s školských zařízení obecně

Síť škol a školských zařízení (dále jen síť) je státem uznaný seznam škol a školských zařízení (dále jen Š/ŠZ), které poskytují státem uznaný stupeň vzdělání. Zařazení do tohoto seznamu je jednou z nutných podmínek pro získání státní dotace. Způsob zařazení školy nebo školského zařízení do sítě upravuje § 13 zák. č. 564/90 Sb. ve znění pozdějších úprav.

11. Síť dle typů škol a školských zařízení (Š/ŠZ):

· mateřské školy (MŠ), resp. speciální MŠ

· základní školy (ZŠ), resp. speciální ZŠ (ZvŠ)

· střední školy (SŠ), resp. speciální SŠ, dále členěné na:

gymnázia (GY), střední odborné školy (SOŠ), integrované střední školy (ISŠ), střední odborná učiliště (SOU), odborná učiliště (OU), učiliště (U) a střediska praktického vyučování (SPV)

· vyšší odborné školy (VOŠ )

· školy a zařízení pro aktivity ve volném čase:

základní umělecké školy (ZUŠ), domy dětí a mládeže (DDM), školní družiny(ŠD), školní kluby (ŠK), jazykové školy

· ostatní školská zařízení :

dětské domovy (DD), diagnostické výchovné ústavy (DVÚ), střediska výchovné péče (SVP), pedagogicko-psychologické poradny (PPP), speciálně-pedagogická centra (SPC), školní jídelny (ŠJ), domovy mládeže (DM), Služby škole (SžbŠ), plavecké školy (PlavŠ) a školní hospodářství (ŠH)

12. Síť dle zřizovatelů:

státní (zřizované orgánem státní správy nebo obcí) a nestátní (soukromé nebo církevní )

13. Síť dle formy právní a hospodářské:

· právní subjekty (PSb)

státní jako rozpočtové nebo příspěvkové organizace (RO/PO), nebo soukromé jako obecně prospěšné společnosti (o.p.s.), společnosti s ručením omezeným (s.r.o.) nebo nadace

· neprávní subjekty (nPSb)

jako zálohované organizace zřízené obcemi (ZO) nebo státem (ŠÚ)

14. Hlavní faktory ovlivňující stav sítě

· optimalizace sítě SŠ (slučováním, splynutím)

· podmínky financování provozu Š/ŠZ a odměňování školských pracovníků

· charakter (personálního) řízení Š/ŠZ (stupeň právní subjektivity Š/ŠZ)

· struktura zaměstnanosti a trh práce

· dopravní obslužnost pro žáky

15. Počty Š/ŠZ dle jednotlivých typů v okresech a v regionu celkem

i počty Š/ŠZ, uváděné v tabulce na následující str. 5, jsou platné ke dni 1.9.1999

i samotné počty Š/ŠZ jsou jen velmi hrubou charakteristikou a vypovídají jen velmi zhruba o “hustotě” Š/ŠZ v jednotlivých okresech – pro srovnání by bylo vhodné vztáhnout např. počet gymnázií na 1000 osob ve věku 15-18 let nebo počet VOŠ na 1000 osob ve věku 18-21 let v příslušném okrese a v kraji atd., avšak tyto údaje dnes ŠÚ nemá k disposici

iurčité závěry z tabulky na str. 5 lze vyvodit ještě s užitím demografických údajů, které jsou obsaženy ve spodní tabulce na str. 6

16. Rozsah sítě Š/ŠZ, charakterizovaný závaznými ukazateli rozpočtu

· v tabulce na str. 6 nahoře jsou uvedeny závazné ukazatele (ZU) neinvestičních výdajů (NIV) regionálního školství (RgŠ) okresů budoucího kraje ke dni 1.4.2000. Tyto ZU rozepisuje na jednotlivé okresy MŠMT z kapitoly 333 dle zákona o státním rozpočtu

· uvedené ZU jsou nepřekročitelné a nelze mezi nimi provádět přesuny[2])

· neinvestiční výdaje školství zahrnují mzdové a ostatní výdaje, vyplývající z pracovně právních vztahů, výdaje na učebnice, učební pomůcky a provozní výdaje

· rozpis těchto ZU je v principu normativní, tzn. k jednotlivým ukazatelům jsou stanoveny normativy Kč/ž v závislosti na rozsahu výuky (počtu odučených hodin) a náročnosti výuky (dané např. hygienickými předpisy nebo podmínkami bezpečnosti práce)

· provozní výdaje na Š/ŠZ, zřizovaných obcemi, hradí zřizovatelé, tj. obce

· na všech školách hradí a bude nadále hradit výdaje přímo spojené se vzděláváním stát

· Š/ŠZ, které dnes zřizuje MŠMT nebo ŠÚ, hradí stát i provozní výdaje; po převedení zřizovatelské funkce k těmto školám na kraje, budou provozní výdaje těchto škol hradit kraje

· státní dotace soukromým Š/ŠZ jsou dány procentní výší normativů příslušných Š/ŠZ dnes zřizovaných státem, resp. obcemi

· vedle NIV mohou být Š/ŠZ, zřizovaným dnes MŠMT nebo ŠÚ, rozepisovány (ale nikoli normativně) i ZU Investičních Výdajů (IV) na pořízení, modernizaci a rekonstrukci investičního majetku (stavby, stroje a zařízení); také investiční a neinvestiční prostředky nelze navzájem zaměňovat

II. Charakter školství pardubického regionu

20. Faktory zásadně ovlivňující stav a průběh vzdělávání v kraji

istruktura osídlení (převažující počet menších měst, která trvají na zachování existence mnohdy velmi obtížně financovatelných škol, především středních)

idopravní obslužnost (jde o náročnost, někdy i nemožnost dojíždění žáků do škol ve vzdálenějších městech, ale i vyučujících z měst do venkovských škol)

istruktura trhu práce (setrvačnost žáků a jejich rodičů v názorech na výhodnost či nevýhodnost některých studijních oborů mnohdy nekoresponduje s požadavky trhu práce)

ipřetrvávající převis kapacit středních škol ve srovnání s poptávkou

inízká průměrná mzda ve školství a s tím související vysoká feminizace a stárnutí učitelských sborů, zejména na základních školách

inedostatky v materiálně technickém vybavení škol i v přípravě učitelů, vzhledem k modernizačním trendům v práci škol i moderním možnostem získávání informací obecně

istále neexistující systém kariérního růstu pedagogických pracovníků a tím i chybějící motivace k dalšímu vzdělávání a sebevzdělávání učitelů

21. Odlišnosti pardubického regionu v oblasti výchovy a vzdělávání

Desetiletí řízení a financování školství z centra dovoluje předpokládat, že podmínky pro vzdělávání podle krajů jsou v celé naší republice srovnatelné (pro opačné tvrzení argumenty chybí). Spíše je možné odlišit podmínky venkova od velkých měst. Z tohoto pohledu by v našem případě bylo možno uvést Pardubice, kde se koncentruje zejména střední školství a kde je poměrně dobrá dopravní obslužnost i ze vzdálenějších míst kraje. Ale i zde existují problémy škol naplněných jen na část jejich kapacity či nerovnoměrného využití nabízené oborové struktury. V menších městech a místech ostatních okresů kraje pak dochází ze shora uvedených důvodů ještě častěji ke značné roztříštěnosti studijní nabídky středních škol, k problémům s financováním málo naplněných předškolních zařízení, neúplných základních škol i středních škol, především SOU. Ale to zase není výjimečnost našeho kraje, tyto potíže se jistě objevují i jinde.

22. Mateřské školy

Hlavní problémy a jejich příčiny:

· Síť předškolních zařízení je přiměřená poptávce. Počet oddělení v MŠ se přizpůsobuje požadavkům rodičovské veřejnosti a možnostem státního rozpočtu

· Vybavenost MŠ je rozdílná v závislosti na možnostech zřizovatele. Omezené finanční prostředky ze státního rozpočtu dále neumožňují plynulou obnovu zastarávajícího fondu učebních pomůcek a didaktické techniky, resp. hraček

· Chybí státní výchovně vzdělávací koncepce pro předškolní zařízení s jasně stanovenými cíli.

Co se v uplynulých letech podařilo vyřešit:

· Rozšířila se nabídka zájmových činností.

· Zvýšení počtu vzdělávacích aktivit pro předškolní výchovu.

· Vznik systému prevence sociálně patologických jevů.

· Rozvoj logopedické prevence.

· Integrace postižených dětí do MŠ / u těžkých postižení - asistentky /

Fungování spolupráce mezi školami navzájem:

· Spolupráce mezi jednotlivými MŠ je na různé úrovni v závislosti na vzdálenosti mezi sídly.

· Mnozí pracovníci se setkávají na vzdělávacích akcích, kde si předávají své zkušenosti.

· Vzájemné hospitace mezi MŠ jsou ojedinělé, ale velice vítané

Vztahy MŠ k dalším Š/ŠZ a k ostatním partnerům:

iSpolupráce mateřských škol se základními školami v podstatě chybí a MŠ toto hodnotí negativně (např. při přípravě dětí na ZŠ).

· Spolupráce s rodiči je na velice dobré úrovni.

· Spolupráce s obcemi je na různé úrovni - od výrazné podpory až po podporu formální.

· Spolupráce se ŠJ je velice těsná

Co pokládáme za zásadní pro řízení škol v kraji:

· Vyjasnění kompetencí a delší neměnný horizont existence jedné koncepce.

· Není jasné, jak bude orgán kraje v přenesené působnosti “přijímat opatření na základě výsledků školní inspekce v předškolních zařízeních ...” (viz. promítnutí pozměňovacích návrhů do § 7 písm. a ) zák. č. 564/90 Sb. o státní správě a samosprávě ve školství); nutno uvážit, že jen v relativně menším pardubickém kraji je několik set MŠ!

23. Základní školy

Hlavní problémy a nedostatky a jejich příčiny:

· finanční prostředky ONIV - systémový problém - nedostatečné na nákup nových moderních vyučovacích pomůcek, množství ONIV stačí k pokrytí nejnutnějších nákladů na nezbytnou obnovu fondu učebnic a učebních textů , ale nikoliv na radikální řez ve smyslu likvidace zastaralých učebních pomůcek a jejich náhradu novými. Nejcitlivěji se tento stav promítá do předmětů polytechnického zaměření, na vybavení pracoven, laboratoří a dílen žákovskými soupravami pro individuální a skupinová cvičení, mnohde i pro frontální práce včetně demonstračních pokusů

· složení pedagogických sborů - systémový problém - přetrvávající feminizace sborů a věkové složení sborů, přetrvává personální problém s obsazováním menších úplných, zpravidla venkovských škol a řady neúplných základních škol perspektivními pedagogickými pracovníky

· kombinované dopady některých trendů ve společnosti, které mají za následek snížení efektivity vzdělávacího a výchovného působení pedagogických pracovníků na žáky. Zejména jde o nižší míru automotivace dětí k učení a ke školství obecně - příčiny - negativní vliv mnohých zcela nebo částečně nefunkčních rodin, vliv masmédií - budování představ o iluzorním životě dle řady agresivních reklam s jejich podprahovým účinkem na dětskou psychiku, relativní “snadnost” dosažení středního vzdělání nadprodukcí poptávky po žákovi ze strany středního školství . Ve výkaznictví je dále pozorovatelný vzestup počtu žáků s výraznými poruchami chování. Zčásti lze tuto skutečnost vysvětlit i snahou škol vykazovat co nejvíce těchto žáků s cílem získat větší finanční prostředky, které se k nim vážou..

Co se v uplynulých letech podařilo vyřešit:

· vzniklý systém péče o žáky s postiženími dostal pevnější rámec a strukturu. Dále je zřejmé výrazné zvýšení funkčnosti a odborné prestiže PPP

· “Zvětšila se otevřenost škol vůči veřejnosti. ” (citace z regionální výroční zprávy ČŠI za školní rok 1998/1999 )

· Školy v rámci svých možností vyvíjejí nové aktivity v mimoškolní činnosti, a to zejména v souvislosti s programy prevence sociálně patologických jevů

Spolupráce mezi základními školami navzájem:

· Spolupráce mezi školami stejného typu se vždy odvíjí od místních podmínek s tím, že určité prvky konkurenčního boje o žáka probleskují v oblastech, kde vzhledem ke kapacitě místních škol je zjevná jejich nižší naplněnost. Zpravidla dobře spolupracují školy neúplné se svými spádovými úplnými školami.

Spolupráce s ostatními partnery ( rodiče, zřizovatelé atd. ):

· obecně lze konstatovat, že možnost zřízení instituce Rady školy, založené dle zákona 564/1990 Sb., se u základního školství prakticky neujala a takto zřízenou Radu školy lze považovat spíše za výjimku. Rodičovská veřejnost dává přednost klasickému SRPŠ ( a jiné názvy organizací se zcela stejným zaměřením)

· spolupráce základních škol s obcemi, tedy zřizovateli se též odvíjí od místních podmínek. Obecně lze formulovat, že tam, kde obec považuje i malou školu za svou chloubu, bývá to velmi zřetelně vidět, byť by šlo o obec nebohatou. Vzhledem k velikosti svých rozpočtů mají pochopitelnou výhodu obce a města s větší daňovou výtěžností.

· spolupráce s různými dalšími úřady a institucemi je zpravidla ze strany škol velmi vstřícná. Jde zejména o spolupráci s Úřady práce, Policií ČR, Městskou Policií , příslušnými referáty OkÚ ( např. referáty sociální péče, dopravy... ) atd.

Co pokládáme v řízení základního školství v kraji za zásadní:

· zajistit průhlednou, operativní a bezproblémovou kontinuitu při přechodu řízení základního školství převodem kompetencí ŠÚ na budoucí referát školství OkÚ a následně pak i na referát školství KrÚ

· konstituovat systém DVPP (vznikem pedagogických center na úrovni regionů), iniciovat činnost a zajistit vznik předmětových metodických orgánů na úrovni budoucího kraje.

24. Speciální školství

V Pardubickém kraji je poměrně dobře rozvrstvena síť speciálních škol. Jsou to především speciální základní školy pro mentálně postižené, ale také speciální školy pro děti s kombinovanými vadami a zrakově postižené. Své zastoupení mají i speciální mateřské školy, MŠ a ZŠ při zdravotnických zařízeních a praktické školy a odborná učiliště.

V uplynulých letech se podařilo :

· otevírání přípravných ročníků pro děti ze sociálně a kulturně znevýhodněného prostředí

· otevírání rehabilitačních tříd pro děti s těžkým mentálním postižením, které nejsou schopny vzdělávání v pomocné škole

· přítomnost romských asistentů ve výuce v přípravných ročnících

· zabezpečení všestranné péče o těžce zdravotně postižené žáky v různých typech a stupních škol

· rozšířila se nabídka zájmových aktivit ve speciálním školství

· rozšíření systému DVPP

· Spolupráce spec. škol s PPP a SPC kraje je dobrá. Neumožňuje však vždy včasné zařazení žáka do speciální školy. To bývá ovlivněno přístupem rodičů popř. přístupem základní školy, která žáka neodešle včas na odborné vyšetření.

25. Poradenské služby

· Poradenské služby jsou na všech základních a středních školách v kraji zajišťovány výchovnými poradci, metodiky protidrogové prevence a prevence sociálně patologických jevů. Jako reakce na potřeby terénu se podařilo na některých školách zřídit funkci školních psychologů, popř. školních speciálních pedagogů. Specifické poradenské služby zajišťují pedagogicko psychologické poradny (dále PPP), speciálně pedagogická centra (SPC) a střediska výchovné péče (SVP). V každém okrese Pardubického kraje je zřízena PPP. Odbornou speciálně-pedagogickou a psychologickou péči dětem a žákům se zdravotním postižením poskytují čtyři SPC. Preventivně výchovnou péči dětem a mládeži s negativními jevy chování zajišťují v rámci kraje tři SVP. Kvalitní spolupráce existuje nejen mezi školskými poradenskými zařízeními, ale i s ostatními poradenskými institucemi ( např. Linka důvěry, Krizové centrum, na webbovské stránce ŠÚ Pardubice je mj. odkaz na stránku “VTÍSNI”).

· Ve spolupráce se speciálně pedagogickými centry se daří integrace těžce zdravotně postižených dětí do běžných základních a speciálních škol, a to za spolupůsobení osobních asistentů těchto žáků. Zde je nutno poznamenat, že:

· Asistence k dětem s rozsáhlejším zdravotním (pohybovým) postižením je velmi finančně náročná a byť nejde o službu výchovnou nebo vzdělávací ale spíše sociální a zdravotnickou

jdou příslušné náklady na asistentskou službu k tíži školství. Lze chápat snahu rodičů postižených dětí vyhnout se umístění svých dětí ve zdravotnických ústavech, avšak v takovém případě musí jít alespoň část prostředků z těchto ústavů za těmito dětmi do školství, jinak nebude brzo možno vyhovět žádným dalším žádostem o asistenci k dětem na školách

· Systém poradenských služeb Pardubického kraje je koncepčně budován tak, aby výhledově byl kraj v oblasti poradenství zcela soběstačný. Tím vymizí mezi regiony problém úhrad za dítě, které využívá služeb poradenského zařízení v jiném regionu.

26. Základní umělecké školy a střediska pro volný čas dětí a mládeže

· V kraji působí celkem 27 základních uměleckých škol. Významnou prezentací ZUŠ je účast a úspěchy ve vyšších kolech soutěží, množství koncertů, vystoupení a výstav, které se uskutečňují nejen v místech jejich působení, ale i po celém regionu.

· Hodinové dotace jednotlivých výukových lekcí se pohybují v převážné většině na dolní hranici limitu, který je stanoven učebními plány. Rozšířené vyučování je používáno jen ojediněle.

· Palčivým problémem u tohoto typu škol je často nutnost řešit umístění ZUŠ, jež sídlí v budovách vrácených v restituci původnímu majiteli, popř. řešení oprav budov , které jsou v havarijním stavu, u některých ZUŠ i velký počet odloučených pracovišť.

· Postupně se zlepšují materiálně technické podmínky ZUŠ. Vyhovující podmínky jsou vytvořeny ve všech školách především pro individuální i kolektivní výuku hudebního oboru

Střediska pro volný čas dětí a mládeže

· zahrnují síť samostatných DDM a ŠD a ŠK při školách.

· tato zařízení plní výchovnou péči o děti a mládež v době mimo vyučování a zájmové vzdělávání ve volném čase. V době, kdy je ve společnosti naléhavě pociťována potřeba nejen vzdělávat, ale i vychovávat k občanství, rodičovství, k umění komunikovat, motivovat atd. je třeba tato zařízení vnímat jako nezbytná místa primární prevence před sociálně-patologickými jevy a v tomto smyslu jako nepostradatelná v systému výchovy a vzdělávání.

· obecně existuje problém, zda upevňovat síť zařízení pro volný čas dětí a mládeže jako síť samostatných DDM nebo jako síť zařízení, která jsou přímo součástí škol. Obě varianty mají své přednosti i zápory: trávení volného času v “prodloužené” škole, tzn. “po vyučování”, nemusí být pro relaxaci dítěte vždy ideální, přináší však menší nároky na potřebný prostor a peníze. Síť DDM je pochopitelně finančně náročnější a tím i ne vždy dobře dostupná. Záleží tedy na místních podmínkách a prioritách obcí, zda provoz samostatných DDM podpoří.

27. Školní stravování a ubytovací kapacity

Školní jídelny (ŠJ) zabezpečují stravování pro téměř 100% dětí v předškolních zařízeních, zhruba 80% žáků základních škol a 55% žáků středních škol. Školní jídelny se ze zákona řídí tzv. “spotřebním košem”, tj. průměrnou spotřebou těch druhů potravin na 1 strávníka, které se rozhodujícím způsobem podílejí na dosažení optimálních výživových požadavků dle věku strávníků. Tento požadavek se daří velmi dobře plnit. Ve školním roce 98/99 proběhla ve ŠJ velká celostátní kontrolní akce OHS zaměřená na dodržování hygienických předpisů. Zjištěné nedostatky byly ihned řešeny. V současné době odpovídají všechny školní jídelny přísným hygienickým požadavkům. Technologická vybavenost školních jídelen se velmi zlepšila. Velké procento jídelen má konvektomaty, na ZŠ a SŠ je evidence strávníků a vydaných obědů řešena kreditními kartami. Spolupráce školních jídelen s řediteli škol i obecními úřady je ve většině případů velmi dobrá. Pokud zůstane školní stravování po přechodu na VÚSC i nadále součástí škol, bude třeba dbát na udržení současné kvalitativní úrovně a její další zvyšování.

28. Střední školy

Hlavní problémy a nedostatky ve fungování vzdělávání v regionu:

· Nedokončená optimalizace sítě středních škol a tím stále ještě nevyužitáá kapacita středních škol převážně v okrese Ústí nad Orlicí

· Duplicitní výuka některých oborů SOŠ a SOU

· Nedořešené vlastnické vztahy u některých škol v důsledku restitučních nároků bývalých majitelů

· Nedostatek finančních prostředků a z toho vyplývající stagnace obnovy učebních pomůcek a oddalování oprav a údržby budov a zařízení škol

· Neexistující systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků

Problémy, které se v uplynulých letech podařilo v kraji vyřešit:

· Největším problémem ve středním školství byla silně předimenzovaná kapacita škol, hlavně v oblasti ISŠ a SOU, změna potřeb jednotlivých oborů na trhu práce v důsledku restrukturalizace výrobní sféry a snížení počtu absolventů základních škol. Z těchto důvodů bylo sloučeno v regionu Pardubice celkem 17 škol. Z tohoto počtu bylo 15 ISŠ nebo SOU. Z toho bylo 6 škol zaměřeno pouze na strojírenství, kde úbytek žáků byl největší. Naopak se zvýšil počet žáků v oborech dřevozpracujících a obchodu a služeb.

· Vlastnictví budovy GY Chrudim soukromým majitelem a tím vzniklé problémy s její rekonstrukcí vyřešilo MŠMT ČR odkoupením této budovy

· Vznik systému prevence sociálně patologických jevů.

· Uvolnění budov střední zdravotnické školy a základní školy v Pardubicích pro budoucí KÚ Pardubice k 1. 7. 2000

· Přechod na komunikaci mezi MŠMT ČR, ŠÚ a SŠ pomocí INTERNETU

Jak v funguje spolupráce mezi školami navzájem a mezi školami a ostatními partnery:

· Spolupráce mezi středními školami v regionu je průměrná a je ovlivněna, v současném normativním systému rozdělování finančních prostředků, objektivní nutností boje o žáka. Tam, kde tato rivalita není, mají školy o spolupráci a získávání nových poznatků zájem. Spolupráce středních škol a základních škol je velmi dobrá, pokud se týče systému předávání informací mezi těmito školami, ŠÚ a ÚP. Složitější však se stává v okamžiku, kdy se diskuse stočí na hodnocení žáků, metody a formy pedagogické práce a průběh výchovně vzdělávacího procesu obecně. Tady je nutno říci, že jsou obě skupiny škol vzájemné spolupráci mnoho dlužny

· Spolupráce mezi středními školami a ostatními partnery (hlavně zaměstnavateli) se neustále prohlubuje v důsledku nástupu nových technologií a nutnosti ovládnout je již v průběhu studia. Zvláště ekonomicky silné společnosti dnes již poskytují finanční prostředky školám přes nadační fond nebo přímo zapůjčují nové technologie pro výuku.

· Prohlubuje se spolupráce s Hospodářskou komorou v důsledku vzniku Akademie řemesel.

· Spolupráce s rodičovskou veřejností přetrvává v původní formě (SRPŠ) a rady škol vznikají velice sporadicky.

Co považujeme za zásadní:

· Pokračování úprav v síti středních škol v kraji na základě rozboru potřeb trhu práce v jednotlivých částech budoucího regionu ve vztahu k počtu vycházejících žáků ZŠ v příštích letech. Tento proces je trvalý a souvisí s vývojem celé společnosti. Nejbližší změny musí pokračovat i v jednotlivých stupních vzdělávání na základě předpokládané změny systému (novelizace “školského” zákona) i v souvislosti s předpokládaným vstupem našeho státu do EU.

· Koordinovat oborovou strukturu v kraji a odstranit duplicitní výuku některých oborů, které jsou na školách vyučovány v neúnosně malém počtu žáků v ročníku. Z toho důvodu převážně u učebních oborů vytvořit centra vzdělávání ve vybraných místech pro jednotlivé učební obory tak, aby bylo možné takovéto školy vybavovat moderní technologií

· Konstituovat systém DVPP pro střední školy a systém práce předmětových komisí jako důležité platformy pro komunikaci mezi učiteli a institucemi v kraji

· Stanovit jednotná pravidla financování středního školství v rámci celého kraje Pardubice

29. Vyšší odborné školy

Hlavní problémy a jejich příčiny:

Hlavním problémem od vzniku vyšších odborných škol je koncepční nevyjasněnost jejich postavení a dalšího rozvoje. Podle platné úpravy jsou vyšší odborné školy součástí středního školství. Jako součásti středních škol také většinou vznikly (mnohdy jako cesta naplnění objektu školy a zajištění práce pro učitele) a jsou jimi dodnes. Mají poskytovat vyšší než střední stupeň vzdělání. Lze však, zejména v případě menších škol, pochybovat, zda se jim to opravdu daří a vůbec dařit může. Nejde však jen o problém kvality školy. Vyšší odborné školy s výukou dvou nejvýše tří studijních oborů nemohou dost pružně reagovat na skutečné či potenciální potřeby trhu práce a svými absolventy naopak velmi rychle tento trh v určitém směru nasytí.

Co se v uplynulých letech podařilo vyřešit:

Vyšší odborné školy, nabízející více studijních oborů nebo existující jako samostatné právní subjekty, jsou vesměs životaschopné. Je přitom zásluhou vedení příslušných škol, že dokázaly předložit dobré studijní programy vyššího studia. Na řadě škol vznikají i vlastní studijní materiály, vycházející ze zkušeností zejména učitelů z praxe.

Spolupráce mezi vyššími odbornými školami navzájem:

Tato spolupráce je na velmi dobré úrovni. Jejím předmětem je jednak výměna zkušeností při řízení a provozu škol tohoto typů, při hledání efektivnějších učebních plánů a při uplatňování vhodných učebních metod. Řada vyšších odborných škol přitom navázala a udržuje kontakty s obdobnými školami v zahraničí.

Spolupráce s ostatními partnery:

Vyšší odborné školy navazují běžné velmi těsné kontakty s řadou firem, odkud berou podněty zejména pro zaměření praktické výuky.

Co pokládáme v řízení vyšších odborných škol za zásadní:

Základní přístup vyplývá z výše naznačených problémů: Je třeba, aby se vyšší odborné školy, ve vlastním zájmu, chtějí-li mít další perspektivu:

· oddělily právně od “svých” středních škol a fungovaly jako samostatné právní subjekty

· oddělily se i fyzicky, tam kde je to možné a mohou získat prostory

· rozšířily svou vzdělávací nabídku, při splnění předchozího, na více studijních oborů a

· tak mohly lépe reagovat na nové potřeby trhu práce

Jen takovéto školy budou mít možnost se trvale uplatnit a případně se dále transformovat na vysoké školy neuniversitního typu

III. Vybrané problémy školství regionu

30. Rozvoj kvality výchovy a vydělávání

· Cílem výchovy a vydělávání je formování dobrého občana, přítele, životního partnera, který je si vědom práv a povinností svých i všech ostatních lidí (v tomto smyslu je vzdělávání “jen” součástí výchovy!). Je třeba si uvědomit, že problémy s tím spojené nelze vyřešit jednou provždy a jen uvnitř školství ustanovením určitých zákonů, vyhlášek atd. Jedná se o trvalý, nikdy neukončený proces, odrážející stav okolní společnosti, a realizovaný ve své složitosti konkrétními (dospělými) lidmi a pro konkrétní (dospívající) lidi. Proto zde musí jít spíše o volné, kreativní přístupy.

· Výsledky výchovy a vzdělávání také posuzujeme většinou na základě chování a činnosti jednotlivců, se kterými se setkáváme. Proto je na ně lépe vidět ze strany rodičů, obce nebo dané oblasti, regionu než z pohledu centra. Z tohoto úhlu pohledu nutno pokládat veřejnou kontrolu školství z úrovně regionu, z VÚSC, jako efektivnější pro nutnou zpětnou vazbu než tu, kterou lze dnes realizovat z úrovně centra, z MŠMT. Také odpovědnostní úroveň za stav školství je v případě VÚSC logicky blíže dění než z centra, a proto lze čekat z této úrovně i uvážlivější a citlivější rozhodování. Naopak však regionální řízení školství může hůře vnímat celkové trendy a potřeby výchovy a vzdělávání nad-regionální úrovně. Proto nastavení obecné úrovně výstupů jednotlivých stupňů o oborů vzdělávání musí i nadále zůstat v gesci určitého národního centra pro vzdělávání.

· Veřejná kontrola výsledků výchovy a vzdělávání je sice nezbytná, ale pro nastartování žádoucích změn nutno vycházet z pokud možno co nejobjektivnějšího poznání a srovnání stavu věcí. Zde musí mít nezastupitelnou roli odborná Česká školní inspekce (ČŠI), ale i trh práce a zaměstnavatelé. Je přitom třeba si uvědomit, že v neustále se měnícím společenském prostředí s jeho neustále se měnícími potřebami a nároky je určování standardů, etalonů vzdělávání velmi nelehkou věcí. Jsou-li totiž obrysy ekonomických úloh “rozmazané” proti úlohám exaktních přírodních věd, jsou problémy školství ještě “rozmazanější”, protože zde se všechna činnost týká především velkého počtu lidí, jejichž atributy mají v podstatě nekonečně mnoho rozměrů

· Při realizaci školské politiky regionu nutno průběžně zaměřovat pozornost na tyto směry [3]):

¨ Škola jako místo změny [4])

Školy se musí cíleně zlepšovat, měnit (z hlediska dosahování cílů výchovy a vzdělávání)

Změny se musí týkat:

à stylu práce školy (ze strany všech zúčastněných, snaha identifikovat se se školou a s jejím okolím - obcí, regionem)

à vytvoření kriterií dobrého výkonu (ze strany vedení škol)

à vytvoření materiálních a odpovědnostních předpokladů (ze strany zřizovatelů škol)

¨ Učitel jako vůdčí aktér proměny školy

Učitel bezprostředně pracuje s dětmi. Jeho profesní spokojenost a solidní sociální status jsou předpokladem jeho zainteresovanosti na výsledcích výchovy a vzdělávání. Proto:

à učitelé by měli mít prostor pro vyjádření svých názorů i pro hledání nových metod

à neměl by být přehlížen a podceňován společenský status učitelů, který si ovšem učitelé sami velkou měrou spoluvytvářejí

¨ Vlastní proces vzdělávání - proč jsou nutné změny?

à nutnost demokratizovat vztah učitel/žák (žák má právo na svůj názor, na své postoje)

à demokratizace nemůže být synonymem pro libovůli:

žák musí respektovat učitele i své spolužáky

à demokratizace nemůže být za každou cenu a samoúčelem:

určité míře podřízenosti musí později v zaměstnání vyhovět každý absolvent školy

à v otevřené společnosti musí být do vzdělávacího procesu integrováni příslušníci menšin

à v prostředí, kde množství poznatků roste exponenciálně s časem, nelze pokračovat v encyklopedickém předávání poznatků od učiteli k žákovi, ale naopak (s využitím stále dokonalejších podpůrných telekomunikačních prostředků) učit žáky vyhledávat a užívat informace, učit komunikaci a týmové spolupráci, prezentaci svých záměrů

à rozvíjet přirozeně individualitu každého žáka a motivovat ho k učení tak, aby zvláště ve vyšších ročnících školy bylo rozvíjeno to, co se žák sám naučil a nikoli ověřováno neustále, co ještě neumí

à motivace žáka (především osobností učitele) musí vyústit v jeho potřebu celoživotního vzdělávání a přispět tak k jeho uplatnění v průběhu celého života

31. Soběstačnost (dostatečnost) a přiměřenost sítě škol a školských zařízení regionu

· Soběstačnost (dostatečnost) sítě Š/ŠZ v regionu (její rozsah “omezený zdola”) je dána:

¨ povinností zřizovatelů ze zákona zabezpečit např. plnění povinné školní docházky na základních a na speciálních základních školách

¨ z hlediska hlavního úkolu této sítě: zabezpečit potřebnou kvalitu lidských zdrojů s ohledem na strukturu a potenciál trhu práce (tento trh se stále mění, a proto se musí měnit i síť Š/ŠZ)

¨ z hlediska financování provozu Š/ŠZ oddělenými zřizovateli nedostatečnost sítě určitého typu škol nebo školských zařízení může dnes pro zřizovatele znamenat nejen financování provozu svých škol a zařízení, ale být pod tlakem hradit náklady za žáky na školách a zařízeních u jiných zřizovatelů (dnes mezi obcemi či okresy, napříště i mezi regiony)

· Přiměřenost sítě Š/ŠZ v regionu (její rozsah “omezený shora”) je dána:

¨ podmínkami alespoň potenciálního uplatnění absolventů na trhu práce (nejen v mezích regionu), jinak sebekvalitnější vzdělávání v určitém oboru nebude realizováno, a bude tedy i zbytečně financováno

¨ podmínkami hospodárnosti, danými především naplněností škol, resp. hustotou vzdělávací nabídky v určitém směru (např. “duplicita” nabídky odborného vzdělávání nepříliš vzdálených škol znamená i duplicitně financovat náročné a měnící se potřeby vybavení laboratoří apod.)

¨ podmínkami “politickými”, danými hustotou měst v určité oblasti či menší dopravní obslužností v jiné oblasti

· Z hlediska soběstačnosti a tím i dostatečnosti je existující síť Š/ŠZ regionu téměř soběstačná. Pozornost však zasluhují tři typy Š/ŠZ, které bude napříště region zřizovat:

1) oblast sítě speciálních Š/ŠZ, konkrétně síť SPC, která zajišťují odbornou péči pro děti s různými druhy zdravotního postižení. Pro pět základních druhů těchto postižení existují v regionu čtyři SPC (žádné ve stávajícím okrese Chrudim). Některé děti z našeho regionu zatím využívají služeb SPC i mimo region a to pak vede k obtížím ve financování těchto služeb:

tyto odborné služby jsou individuální, podle druhu a míry postižení dítěte a v závislosti na intensitě a materiálních podmínkách jejich poskytování – není potom jasné, v jaké výši akceptovat uplatňované ceny za tyto služby poskytované jiným krajem

2) síť ŠZ pro volný čas dětí a mládeže, zahrnující hlavně ZUŠ a DDM. Trochu paradoxně, zdá se, bude jejich zřizovatelem podle návrhu zákona, který už prošel PSP ČR, také region. Paradoxně proto, že z úrovně regionu těžko rozhodnout, kde (při omezených možnostech sítě Š/ŠZ) právě tato ŠZ být mají a kde ne. Přirozenější by určitě bylo, kdyby o existenci ZUŠ nebo DDM rozhodla v daném místě vždy obec, s dobrou znalostí místních potřeb a dle svých konkrétních priorit (možností). I když prioritou regionu bude zřejmě vždy síť SŠ, nutno zde důrazně doporučit, aby rozsah sítě ZUŠ a DDM nebyl podceňován: ZUŠ a DDM je možno brát jako místa primární prevence dětí před sociálně patologickými jevy a místa aktivní motivace pro budoucí společenské uplatnění. V tomto smyslu mohou být prostředky do nich vložené využity možná mnohem efektivněji, než když jsou vložené do různých programů pomoci protidrogové prevence či do následných programů zaměstnanosti či sociální výpomoci.

3) a síť VOŠ, jejichž hlavní problémy v obecné rovině a možnosti jejich řešení jsou uvedeny na str. 12. Osamostatnění těchto škol de facto i de iure naráží dnes jednak na neochotu ředitelů SŠ, jejichž jsou součástí, jednak je často problémem prostorovým

§ prostorový problém v Pardubicích lze řešit komplexně takto:

1. soustředit všechny obory vyššího odborného studia (s výjimkou zdravotnických oborů, viz níže) do jediné víceoborové vyšší odborné školy

2. sloučit Sportovní gymnázium v Dašické ul. s gymnáziem v ul. Mozartova [5])

3. přemístit vzniklou víceoborovou vyšší odbornou školu do dnešního objektu sportovního gymnázia v Dašické ul.

4. následně, po dokončení výstavby chemické fakulty UPa umístit rozvinutou vyšší odbornou školu (možná už mezitím transformovanou na neuniversitní vysokou školu) do stávajícího objektu UPa na nám. Čs. Legií [6])

§ podobně, za předpokladu dosažení vysoké kvality vzdělávací nabídky, nutno řešit existenci VOŠ např. v České Třebové, samozřejmě podle prostorových možností a dle vůle místní samosprávy:

§ samostatným problémem je nedostatečný rozsah oborů vyššího zdravotního studia při SZŠ a VZŠ v Pardubicích, kde je zatím k dispozici jen jediný obor studia tohoto typu; přitom nutno uvážit, že

a) potřeby nemocnice v Pardubicích, jakožto největší nemocnice pardubického regionu a přirozeně spádové nemocnice regionu, zahrnují životně důležitý přísun většího množství kvalifikovaného středního zdravotnického personálu (např. sálových sester); při přirozené migraci absolventek na straně jedné a jejich snaze zůstat na FN v Hradci Králové na straně druhé neobstojí námitka, že k tomu stačí VZŠ v Hradci Králové:

b) se vstupem do EU dojde (v zájmu mobility pracovních sil) ke sladění legislativy i v oblasti zdravotnického školství v tom, že podmínkou vstupu do přípravy středního zdravotnického personálu bude získání maturity: existence vyššího odborného studia v potřebné šíři pomůže předejít nežádoucí diskontinuitě, která by nás jinak při přípravě zdravotních sester potkala

¨ Přes výše uvedené důvody a při několikaletém úsilí všech zainteresovaných (ŠÚ, vedení nemocnice Pardubice, OkÚ Pardubice, vedení města Pardubice a SZŠ a VZŠ Pardubice) MŠMT ani MZ požadavku na rozšíření oborů vyššího zdravotnického studia nevyhověly. Důvody nejsou ekonomické: jednotlivé obory vyššího studia by pochopitelně nebyly otevírány současně, a proto by nedošlo k zásadnímu navýšení výkonů. Pardubický region v roli zřizovatele bude asi výše uvedené potřeby vnímat citlivěji.[7])

· Přiměřenost sítě Š/ŠZ regionu, jejíž obsah byl vymezen na str. 15, lze stručně vyjádřit jako síť Š/ŠZ, která není předimenzovaná a jejíž provozování splňuje znaky hospodárnosti a funkčnosti. K takovému stavu sítě Š/ŠZ směřoval v uplynulých letech proces tzv. optimalizace sítě Š/ŠZ v jednotlivých okresech. I když bylo dosaženo (v jednotlivých okresech) podstatných výsledků a změn, nelze říci, že už není co “optimalizovat”. Síť Š/ŠZ se totiž musí stále přizpůsobovat (i potenciálním) požadavkům trhu práce, demografii a dalším specifikám regionu. Z toho plyne, že musí jít o nikdy neukončený proces změn. K tomu, aby tento proces nebyl destabilizující pro Š/ŠZ, je třeba, aby změnám předcházela důkladná analýza potřeb a koncepční rozhodování o změnách v delším časovém horizontu. Dnes je ve stávajících oblastech regionu tato situace:

¨ CR - Chrudimsko (stávající okres CR):

I když právě zde ŠÚ prezentoval dokonce v tisku ukončení procesu optimalizace, rozbor[8]) ukazuje, že údaje, uváděné na podporu tohoto tvrzení, jsou poněkud nepřesné nebo neúplné, a to hlavně v oblasti ISŠ a SOU. Na jediné ISŠ a třech SOU, jejichž zřizovatelem namísto MŠMT bude region, je naplněnost v posledních letech pouze 2/3 jejich kapacity s přebytkem cca 700 míst. Při dalším rozboru vyučovacích oborů a počtu žáků v jednotlivých ročnících uvedených škol nelze stav hodnotit jako optimální a slibovat ukončení optimalizace na těchto školách na dalších 10 až 15 let. Například výuka na SOU strojírenském Třemošnice je z pohledu zde vyučovaných oborů pro okres neperspektivní a z pohledu naplněnosti žáky v jednotlivých oborech zcela nehospodárná.

Nutno dále dokončit restrukturalizaci ŠH Vestec. V řešení jsou majetkové vztahy k objektům gymnázií v Chrudimi a v Hlinsku.

¨ PU - Pardubicko (stávající okres PU):

w Zde přetrvávají problémy gymnázií, a to dvojího druhu:

a) vzdělávací nabídka gymnázií je asymetricky rozložena v “gymnaziálních” městech v neprospěch Pardubic - jen tak lze totiž zachovat gymnázia v Přelouči a Holicích a přitom dodržet podmínku průměrného republikového podílu gymnázií v celkové nabídce SŠ [9])

b) je-li u menších měst politickou prioritou existence gymnázií před případnými problémy s jejich naplněností a tím i financováním, nemůže to platit v případě města Pardubic a dvou jeho nikoli málo naplněných, ale menších gymnázií.

Jedná se zde o Gymnázium a SOŠ, Mozartova 449, Pardubice (dále jen GyM) a Sportovní gymnázium, Dašická 268, Pardubice (dále jen SGy). GyM vzniklo před několika lety s cílem odlehčit velkému Gymnáziu Dašická 1083, Pardubice a vytvořit v Polabinách (severní časti Pardubic za řekou Labe) další, trochu jiné gymnaziální prostředí. GyM i SGy jsou čtyřletá, se dvěma paralelními třídami v ročníku, tzn. každé s kapacitou jen 8 tříd. Zejména u SGy, které je přirozeně finančně náročnější, toto přináší problémy: tak malá škola je jen obtížně financovatelná, a proto se nabízí její sloučení s GyM. Vznikla by tak v Pardubicích dvě (co do velikosti) srovnatelná a symetricky umístěná gymnázia. Současně by tak byl po SGy uvolněn objekt pro víceoborovou VOŠ (srv. str. 16 bod 3)). Předpokládá to ovšem podporu města Pardubic jako vlastníka objektů dotčených škol a zřizovatele ZŠ Mozartova, kde by pak byl umístěn jen 1. stupeň ZŠ. Námitku, že SGy by po přestěhování mělo daleko ke sportovištím, lze odmítnout - SGy může jednak využívat kvalitní tělocvičnu UPa také v Polabinách, docházce na ostatní sportoviště lze přizpůsobit organizaci školy[10])

w S výjimkou výše uvedeného problému struktura středních škol v okrese PU byla k 1.7.2000 vyřešena. Zbývá dořešit duplicitní výuku u některých tříletých učebních oborů (instalatér, truhlář) a rozšíření nabídky výuky tříletých učebních oborů pro dívky (kadeřnice, kosmetička, aranžérka). Struktura studijních oborů středních škol by měla mj. zohledňovat i návaznost na nabídku studijních oborů UPa.

w Zcela specifickým problémem je zajištění podmínek školního stravování pro žáky několika středních škol v centru Pardubic, kde po restituci byl provoz dvou ŠJ ukončen a žáci se stravují v podnikových zařízeních či přímo v restauracích (přirozeně bez ohledu na normy stravování mladistvých). Po řadě let, v rámci optimalizace, získal ŠÚ v centru města objekt UPa, který po rekonstrukci může sloužit jako výdejna stravy (tzn. bez technologie pro její výrobu) pro středoškoláky a navíc jako víceúčelový prostor pro setkávání školských pracovníků mimo dobu výdeje stravy. Byly získány účelové finanční prostředky, zpracován projekt a v únoru 1999 zahájeno stavební řízení. Pravomocné stavební povolení nebylo dosud vydáno a stavba nebyla do dnešního dne zahájena (byť její trvání nebude delší než několik měsíců), protože parciální zájmy zainteresovaných účastníků stavebního řízení jsou jiné. Lze jen doufat, že i zde budoucí region, v zájmu středoškolské mládeže, prosadí koncepční řešení [11])

¨ SY - Svitavsko (stávající okres SY):

Zde je nutno:

1) Sloučit SOŠ Polička a SOU Polička (jedná se zde přitom o jediný školní areál, který byl v minulosti rozdělen mezi uvedené školy v souvislosti se zřízením rodinné školy) a přehodnotit společně s příslušným úřadem práce potřebnost výuky oboru “Obchodně podnikatelská činnost” (náhrada za zrušený obor “rodinná škola”)

2) Zvážit existenci 4-letého gymnázia v Moravské Třebové (20 žáků v ročníku!?)

3) Řešit duplicitní výuku v okrese SY v oborech “Prodavač” a “Instalatér”

4) Řešit rozdělení areálu SOŠ technické Litomyšl a převedení části tohoto areálu na SOŠ zahradnickou, SOU zahradní, OU a U Litomyšl

¨ ÚO - Ústecko-orlicko (stávající okres UO):

V této oblasti je největší převis míst na SŠ (cca 1500 míst) a větší počet duplicitně vyučovaných oborů. Nutno proto:

1) Zvážit existenci 8-letého gymnázia Králíky (malá spádová oblast ZŠ na straně jedné, špatná dopravní obslužnost pro dojíždění žáků do jiných gymnázií na straně druhé)

2) Řešit naplněnost ISŠ technicko-hospodářské Vysoké Mýto (jen 53 %) a SOU zemědělského Králíky (42 %). Převis volných míst na těchto školách je cca 340 míst!

3) Řešit další činnost SPV Karlovice-Žamberk na základě inspekční zprávy ČŠI z října 1999, která konstatuje závažné nedostatky v řízení SPV a v dodržování školské legislativy

4) Přehodnotit koncepci a potřebnost veškerých budov pro výuku v SOŠ obchodním a služeb a SOU Choceň, Tyršova 220.

5) Řešit duplicitní výku oborů SOŠ a SOU na těchto školách:

ISŠ a VOŠ stavební Vysoké Mýto

ISŠ technická Vysoké Mýto

ISŠ technicko-hospodářská Vysoké Mýto

SPŠ a SOU Letohrad

32. Financování regionálního školství ze strany státu a kraje

INVESTICE

l Investiční potřeby Š/ŠZ hradí zřizovatel. Pro kraje z toho plyne, že napříště budou poskytovat investiční prostředky (stavební, strojní a na HIM) těm Š/ŠZ, které dnes zřizuje MŠMT nebo ŠÚ. Obce hradí a nadále budou hradit Investiční potřeby těch Š/ŠZ, které zřizují.

l Investice nejsou na okresy a následně i Š/ŠZ rozepisovány normativně. Vzhledem k napětí mezi potřebami a možnostmi financování provozu Š/ŠZ v posledních letech vzniká přirozeně i určitá investiční nedostatečnost, týkající se hlavně rekonstrukcí stávajícího investičního majetku (budov) a modernizace a rozvoje strojového vybavení (laboratoří, přístrojové techniky nejrůznějšího druhu). O rozsahu požadavků Š/ŠZ, které bude kraj od roku 2001 vypovídá zhruba tabulka na následující str. 20

l Rozsah uplatňovaných požadavků napovídá, jak Š/ŠZ subjektivně vnímají potřeby investic. Nelze však říci, že zejména v oblasti staveb je situace nějak vážná. Naopak, v posledních letech bylo postaven, resp. rekonstruován a modernizován dosti velký počet školských objektů, a to i v našem kraji. Byla vyřešena také ztráta řady objektů Š/ŠZ v restitucích, někdy i pouhou redukcí sítě Š/ŠZ nebo přesuny objektů mezi různými vlastníky (např. převedení objektu ISŠ stavební v Pardubicích na UPa bylo kompenzováno převedením jiného objektu UPa ve prospěch ZUŠ Havlíčkova, Pardubice, kde byl objekt předán restituentovi. Příkladná je péče mnoha obcí o objekty Š/ŠZ, které zřizuje. Rozhodně se proto netřeba z tohoto titulu bát převedení všech škol pod samosprávné orgány.

l Skutečností je však zaostávání vybavenosti škol přístrojovou a laboratorní technikou, kde tak dochází mnohde k přímému negativnímu dopadu na kvalitu výuky.

NEINVESTIČNÍ VÝDAJE

· I v podmínkách fungování krajů a jejich zřizovatelské funkce ke Š/ŠZ, které dnes zřizuje MŠMT nebo ŠÚ, bude MŠMT stanovovat republikové normativy neinvestičních výdajů na jednoho žáka na různých typech Š/ŠZ[12]), resp. pro jednotlivé obory vzdělávání a tyto normativy pak podle výkonů (vykazovaného počtu žáků, stravovaných, ubytovaných apod.) použije pro rozpis na jednotlivé kraje. Republikové normativy však nutno chápat jako “průměrné” a státem uznané náklady na různé stránky vzdělávání (stravování, ubytování) jednoho žáka v rámci celé republiky a kraje pak musí stanovit (podobně jako dnes ŠÚ v rámci okresu) v určitých mezích odlišné vlastní normativy, které budou:

w zohledňovat objektivně daná specifika v kraji

w působit jako nepřímý nástroj pro prosazení určitých (žádoucích) změn

Stanovení systému krajských normativů nesmí být podceněno, jinak bude přímo ohroženo fungování Š/ŠZ v rámci kraje se všemi negativními důsledky!

· Největší rozsah zřizovatelských funkcí kraje se bude týkat středních škol. Protože však velká řada především SOŠ a SOU má i nadregionální význam anebo sídlí blízko hranic různých regionů, bude běžné, že žáci z jednoho regionu budou navštěvovat střední školu v jiném regionu. Protože však provozní náklady škol budou v různých regionech různé a navíc každý region bude uplatňovat svou soustavu normativů na žáka při rozdělení přímých nákladů na vzdělávání z prostředků státního rozpočtu, budou možná jednotlivé kraje (s případnou legislativní podporou i bez ní) vyžadovat příspěvky za žáky z “cizích” krajů na “svých” středních školách. Tento problém pochopitelně neexistuje, dokud je zřizovatelem všech SŠ stát. Na druhé straně už dnes tento problém existuje na úrovni ZŠ se spádovostí pro děti z více obcí, kde ale jen jedna obec je zřizovatelem. Uplatňování “vyrovnavacích” nákladů mezi obcemi ale není vůbec jednoduché a zákon 139/1995 Sb., který tuto věc upravuje, není příliš dokonalý. Lze proto čekat v tomto směru, nebude-li problém legislativně lépe ošetřen, i problémy mezi jednotlivými kraji

· MŠMT dnes může při rozpisu rozpočtu na okresy (a ŠÚ při rozpisu na Š/ŠZ) stanovit některé prostředky jako účelové, tzn. jako prostředky, které mohou být užity jen na stanovený účel, jinak musí být do rozpočtu vráceny. Kraj přirozeně bude moci také stanovit účelovost jím rozepisovaných prostředků. Nepokládám za vhodné, aby se účelovost vztahovala na prostředky pro DVPP. Argumentem pro účelovost obvykle je, že bez této účelovosti ředitelé škol žádné peníze na DVPP z přiděleného rozpočtu nedají. Tento argument pokládám za chybný, protože:

w z každoročních rozborů hospodaření školy je vidět, zda opravdu nějaké peníze na DVPP směřovaly

w je-li z rozboru vidět, že v daném roce žádné prostředky na DVPP ve škole nebyly použity, nemusí jít hned o špatný signál: ředitel školy mohl např. v tomto roce sledovat jinou prioritu a např. kumulovat prostředky pro nákup náročnějšího vybavení, a jistě tak činí s větší znalostí věci, než kdokoli mimo školu

w teprve při opakovaném zjištění, že DVPP není ze strany školy podporováno, je třeba uvažovat o tom, zda vedení školy postupuje správně a případně vyvodit důsledky

· Pozornost dále zasluhuje skutečnost, že zejména ve stávajícím okrese UO vykazuje řada Š/ŠZ, jako příspěvkové organizace, které dnes zřizuje MŠMT nebo ŠÚ, záporný hospodářský výsledek (viz tabulky na str. 22). Dle vrchního ředitele ekonomické sekce MŠMT Ing. Bernarda “Hlavní příčinou toho, že se některé organizace regionálního školství dostávají v posledních letech do záporného hospodářského výsledku hospodaření, je skutečnost, že tyto organizace nepřizpůsobují své odpisové plány reálné možnosti pokrytí zdroji jak státního rozpočtu, tak i zdroji vlastními.”. Důsledkem této situace je i nenaplnění fondů reálnými penězi u těchto Š/ŠZ. Některé z nich ovšem dokázaly a dokáží pokrýt záporné saldo hospodářského výsledku právě svými fondy (např. z rezervního fondu). Obecně to však neplatí.

33. Další vzdělávání pedagogických pracovníků a vznik KPC:

iPotřeba dalšího vzdělávání je dnes nezpochybnitelná ve všech profesích, tím spíše pak v případě pedagogů. Otázkou je, zda je k tomu třeba zřizovat zvláštní instituce. Nicméně v každém případě by měla existovat místa výměny zkušeností mezi pedagogy a případné metodické pomoci.

i MŠMT bude i v příštích letech odpovídat za vzdělávací standardy a jejich aktualizaci. K tomu bude potřebovat určitý organizační nástroj nezbytného kontaktu se školami, které už nebude zřizovat. Proto MŠMT počítá se vznikem pedagogických center v sídle každého kraje s případnými detašovanými pracovišti i mimo krajské sídlo.

iPedagogické centrum v Pardubicích by mělo využívat stávající objekt ŠÚ, který je státním objektem s velmi dobrou dostupností, vyhovující svou velikostí a hlavně velmi kvalitně zasíťovaný ve vztahu ke školám i MŠMT (lokální síť a připojení na Internet i pevnými linkami). Vzhledem k naléhavosti vyškolit velké množství učitelů jako běžné uživatele počítačů a další audiovizuální techniky tak vzniká potenciální možnost profilovat právě pardubické centrum např. jako školící a examinátorské středisko pro získání certifikátů ECDL, který je uznávaným standardem pro tuto oblast nejen v EU, ale i v Austráli či v Kanadě.

34. Vybavenost Š/ŠZ výpočetní technikou

· Vláda ČR v r. 1999 schválila státní informační politiku, kterou MŠMT následně rozpracovalo do konepce informační politiky ve vzdělávání. Podle ní by v roce 2003 měla být na každé škole alespoň jedna multimediální učebna se sedmi až osmi počítači připojená na Internet. Z toho lze usuzovat, že vybavenost škol v ČR není zatím příliš dobrá. Následný přehled po okresech ukazuje, že v rámci Pardubického kraje je asi stav lepší.

· CR - Chrudimsko:

Zpráva o stavu, rozsahu a způsobu využívání výpočetní techniky a Internetu z tohoto okresu chybí. Nepřímo lze usuzovat z některých informací ČŠI , ze situace na vlastním ŠÚ Chrudim i z absence elektronických kontaktů, že v této části budoucího kraje bude situace v této oblasti nejméně uspokojivá

· PU - Pardubicko:

V této části budoucího kraje je vybavenost výpočetní technikou na školách naopak tažena cíleným dlouholetým úsilím ŠÚ Pardubice v osobě kvalitního správce sítě a informatika. Proto naprostá většina Š/ŠZ využívá zcela běžně elektronickou poštu i komunikační sítě Internet. Na internetový uzel ŠÚ jsou připojeny téměř všechny školy, větší školy i pevnou linkou. Řada Š/ŠZ má své webbovské stránky, kterými informuje nejširší veřejnost o svých možnostech a plánech. Š/ŠZ mohou také využívat elektronické konference www.forum.supce,cz na internetové stránce ŠÚ Pardubice www.supce.cz

· SY - Svitavsko:

Vybavenost všech SŠ a téměř všech ZŠ je velmi dobrá (alespoň s jednou multimediální učebnou). Přežívá však i morálně zastaralá technika. Na Internet jsou připojeny téměř všechny SŠ, zhruba 1/2 ZŠ, tři ze čtyř DDM a PPP.

· UO - Ústeckoorlicko:

Všechny SŠ mají učebny výpočetní techniky a jsou připojeny (většinou pevnou linkou) na Internet. I na ZŠ je velké množství počítačů, ale většinou dosti zastaralých (morálně i fyzicky). Zhruba polovina ZŠ má učebnu výpočetní techniky a z nich téměř všechny jsou připojeny na Internet (tam, kde je připojení realizováno pevnou linkou, celkem 7 případů, využívají ZŠ Internet i pro výuku). Ostatní Š/ŠZ (ZUŠ a ZvŠ) nepoužívají počítače pro výuku, jsou však připojeny na Internet a využívají, jako ZŠ a SŠ, elektronickou poštu

· Závěr:

Ve srovnání s ostatními regiony na tom jistě nejsme špatně, je však hodně co zlepšovat, zejména co do modernizace už existující výpočetní techniky. Vývoj v tomto směru jde tak rychle, že nebude-li výpočetní technika na Š/ŠZ průběžně obměňována, bude pro moderní výukové programy v podstatě nepoužitelná a bude třeba začít na zelené louce od vybavení sítěmi, zvukovými a grafickými kartami atd. Druhou prioritou by mělo být pomoci dostat Internet a elektronickou poštu právě na nejmenší Š/ŠZ, která tak mohou být vtaženy do komunikační společnosti a překonat tak určitou odlehlost a neinformovanost.

35. Transformace odvětvového řízení školství do samosprávných celků

· Tuto transformaci by Š/ŠZ neměly ani poznat - a když, tak samozřejmě k lepšímu. Nicméně při převádění zřizovatelských funkcí Š/ŠZ ze státu na kraje bude nutno v průběhu roku 2001 převádět na kraje i státní majetek, ke kterému tyto Š/ŠZ dnes mají právo hospodaření. To si vyžádá mimořádné inventury a detailní zpracování postupu převodu včetně dalších práv a povinností.

· Podle zákona č. 128/2000 Sb. o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem i krajích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze (dále jen zákonem) bude platit, že “Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházejí ... ze školských úřadů na územní samosprávné celky, případně okresní úřady v případech, kdy činnosti [13]) stanovené tímto zákonem přecházejí do působnosti územních samosprávných celků, případně okresních úřadů.”. Vzniká samozřejmě otázka, které činnosti budou přecházet na územní samosprávné celky (kraje), resp. okresy. Jistě to budou činnosti, které jsou spojeny se zabezpečením ekonomických potřeb škol (rozpočetnictví a výkaznictví) a se správou sítě Š/ŠZ a správní činnosti vůbec. Co však s pracovníky tzv. “průřezových” činností (na úseku kontroly, účetnictví atd.). Bude třeba velmi rychle rozhodnout o jejich případné nadbytečnosti a vymezit tak rozsah odstupného pro tyto pracovníky (v rámci ČR půjde o částku, která by mohla řešit zásadní problémy některé menší nemocnice!).

· Zákon počítá, že základní školství bude začleněno do okresních úřadů, a to po dobu jejich existence. Je však třeba uvážit, že zákon současně počítá s tím, že veškeré správní činnosti směrem k základnímu školství budou probíhat od začátku na úrovni kraje. Bude tedy třeba pečlivě zvažovat, v jakém poměru by měli hned od 1.1.2001 přecházet potřební pracovníci ŠÚ na okresy a kraje.

· Je třeba uvážit, že už dnes Š/ŠZ většinou užívají Internetu a elektronické pošty k výměně informací (organizačních i ekonomických) mezi MŠMT, ŠÚ a mezi sebou navzájem. Bylo by velmi špatné vracet se k výměně papírových medií a ke klasické poště. V rámci kraje by tak mělo fungovat elektronické spojení více než stovky Š/ŠZ, které bude kraj zřizovat, dále mezi zhruba 250 ZŠ a snad i mezi zhruba 400 obecními úřady. Tomuto trendu se nelze vyhnout a je lépe nečekat a úkoly s tím spojené začít od počátku působnosti kraje řešit. Proto funkci kvalitního správce sítě a informatika na krajském úřadě pokládám za jednu z klíčových.

· Na základě předchozího navrhuji obsazení referátu školství krajského úřadu k 1.1.2001 minimálně těmito funkcemi:

1) pracovník pro střední školství

2) administrativní pracovník pro správní řízení

3) právník, zajišťující proces převádění zřizovatelských funkcí ke SŠ ze státu na kraj

4) informatik a správce sítě Š/ŠZ

5) ekonom, zajišťující ekonomické náležitosti převádění SŠ ze státu na kraj

· Z předchozího plyne, že např. z MŠ a ZŠ bude ke kraji dále než k dnešnímu ŠÚ. Proto by rozhodně nemělo zůstat při tom, že zřízením krajů reforma veřejné správy skončí. Naopak, mělo by pokračovat její prohloubení postupným převáděním kompetencí okresů na kraje a hlavně na pověřené obce, tzn. dotáhnout reformu (včetně školství) až na úroveň obcí

	IV. Přehled použitých zkratek:

DD	dětské domovy
DDM	domy dětí a mládeže (zařízení pro volný čas)
DDÚ	dětské diagnostické ústavy
DM	domovy mládeže (ubytovací zařízení)
DVPP	další vzdělávání pedagogických pracovníků
DVÚ	dětské výchovné ústavy
GY	gymnázia
HV	hospodářský výsledek
ISŠ	integrované střední školy (SOŠ+SOU)
IV	investiční výdaje
KPC	krajská pedagogická centra (střediska dalšího vzdělávání pedagog. pracovníků)
KrÚ	krajské úřady
MP	mzdové prostředky
MŠ	mateřské školy
MŠMT	ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
mVOŠ	multidisciplinární (víceoborové) vyšší odborné školy
NIV	neinvestiční výdaje
nPSb	neprávní subjekty (nesamostatné právní subjekty)
nVŠ	neuniversitní vysoké školy
OkÚ	okresní úřady
ONIV	ostatní neinvestiční výdaje
OPPP	ostatní platby za provedenou práci
OU	odborná učiliště
PC	pedagogická centra (střediska dalšího vzdělávání pedagog. pracovníků)
PlavŠ	plavecké školy
PO	příspěvková organizace
PPP	pedagogicko psychologické poradny
PPV	pracoviště praktického vyučování
PrŠ	praktické školy (ve skupině speciálních škol)
PSb	samostatné právní subjekty
RgŠ	regionální školství
RO	rozpočtová organizace
SOŠ	střední odborné školy
SOU	střední odborná učiliště
SPC	speciální pedagogická centra
specMŠ	speciální mateřské školy
SpŠ	speciální školy
SPV	střediska praktického vyučování
SPV	střediska praktického vyučování
SŠ	střední školy
SVČ	střediska pro volný čas dětí a mládeže
SVP	střediska výchovné péče
SZŠ	střední zdravotnické školy
SžbŠ	služby škole (servisní organizace pro školy)
Š/ŠZ	školy a školská zařízení
ŠD	školní družiny (středisko volného času)
ŠH	školní hospodářství
ŠJ	školní jídelny
ŠK	školní kluby (středisko volného času)
ŠÚ	školské úřady
U	učiliště
ÚP	úřady práce
Upa	Universita Pardubice
VOŠ	vyšší odborné školy
VP	výchovné poradenství
VÚSC	vzšší územně samosprávné celky
VZŠ	vyšší zdravotnické školy
ZO	zálohová organizace
ZŠ	základní školy
ZU	závazné ukazatele rozpisu rozpočtu
ZUŠ	základní umělecké školy
ZvŠ	zvláštní školy (ve skupině speciálních škol)

D/DATA/ZPRAVA_O_REG.xls

[1] ) V červenci 1999 projednala vláda ČR Návrh strategie regionálního rozvoje ČR. Přijala k němu usnesení č. 713, v němž mj. uložila rozpracování realizační fáze strategií rozvoje jednotlivých krajů. Podobu tohoto rozpracování stanovuje materiál Zásady regionální politiky vlády (usnesení č. 235/98), který definuje jako základní programový dokument realizační fáze strategie regionálního rozvoje na úrovni kraje Program rozvoje územního obvodu kraje. Je zajímavé, že návazná soustava strategických a programových dokumentů explicitně nezahrnuje oblast školství (jen v rámci sektoru Řízení lidských zdrojů), byť jde o oblast, kam každoročně směřuje značná část veřejných rozpočtů a kde pracuje řádově 1/4 mil. zaměstnanců v ČR.

[2] ) stejně tak nelze provádět jakékoli přesuny mezi ukazateli regionálního školství a státní správy!

[3] ) uváděná zaměření odpovídají svými názvy tématům tzv. Výzvy pro deset milionů, která stojí na začátku přípravy Národního programu rozvoje vzdělávání; obsah Výzvy je zde konkretizován (a tím i zákonitě zúžen) do řady diskusních otázek

[4] ) jako na jiných místech tohoto materiálu i zde jsou uváděny jen ty předměty, které lze z úrovně regionu a níže opravdu ovlivňovat

[6] ) toto řešení, jak vidno, řeší několik problémů sítě škol v Pardubicích současně, a to objektivně ku prospěchu všech zainteresovaných (byť subjektivní vnímání může být jiné): VOŠ, gymnázia v Mozartové a sportovního gymnázia v Dašické ul., UPa i města Pardubice jako pronajímatele svých objektů

[7] ) vedle existujících oborů vyššího odborného studia nutno napříště uvažovat i o zavedení oborů navazujících na středoškolské obory vyučované na SPŠ PT v Pardubicích - jde o dosažení větší komplexnosti vzdělávací nabídky školy s výrazně nadregionální působností, a tedy i patřičně zvýrazňující obraz školství regionu

[8] ) tento rozbor, provedený užitím údajů, uvedených ve výkazech V7-01 a V25-01, dle nichž jsou školy a okresy financovány, je pochopitelně k nahlédnutí na ŠÚ Pardubice

[9] ) argumentace “srovnatelným” městem Hradec Králové je v tomto směru chybná, protože nezohledňuje tradiční strukturu zaměstnanosti v obou městech a tím i silnější síť odborných škol v Pardubicích

[10] ) ztráty času při přemísťování na sportoviště v rámci Pardubic lze eliminovat dobrou organizací časového rozvrhu výuky (včetně jejího začátku a konce) a nepřeceňovat: ve větších městech jsou tyto vzdálenosti běžné

[11] ) za koncepční řešení rozhodně zde nelze považovat využití služeb soukromých stravovacích zařízení (tzv. náhradního stravování) v případě, kdy zřizovatel může řešit věc vlastními hmotnými i finančními prostředky

[12] ) přísně vzato, pod tlakem nedostatku finančních prostředků se MŠMT už druhý rok po sobě odkloňuje od normativní metody a uplatňuje vlastně nákladový model financování jen nezbytně nutných nákladů. A v tom je právě ten problém: kdo a jak zodpovědně určí “nezbytně nutné náklady” škol a školských zařízení? Odklon od normativní metody, při všech jejích nedostatcích, směrem k nákladovému financování, nelze hodnotit pozitivně, protože není aktivní metodou financování a sám o sobě problém nedostatku finančních prostředků také neřeší.